Víte, co vznikne, když dáte dohromady skotskou whisky, španělské sudy a francouzský sklep? Pod vedením Michela Couvreura tímto spojením vznikla netradiční značka whisky, naprosto jedinečná mikro-produkce, která stojí za ochutnávání sběratelství a archivaci.
Michel Couvreur se narodil roku 1928 v Belgii. Nejdříve se věnoval obchodu s burgundským vínem. Začal v Bruselu, později své ústředí přesunul do Londýna. Po roce 1971 však opustil svět vína a začal se věnovat své nově objevené vášni, whisky. V roce 1986 si v palírně Edradour nechává poprvé destilovat svou whisky. Jako vstupní surovina mu posloužil ječmen odrůdy Bere, který zasel na Orknejích a nechal sladovat v palírně Highland Park . Rád by si pořídil vlastní palírnu, doba mu však
nepřeje. Známý whisky loch se totiž naplnil a velká nadprodukce, spolu se snížením poptávky, vedla k uzavření celé řady palíren.
Když plán na vlastní palírnu nevyjde, vrací se do Francie a v roce 1990 zakládá společnost Michel Couvreur Scotch Whisky Limited . Domovem společnosti se stal Bouze-Iès-Beaune v departmentu Côte d’Or. Symbolicky je odtud stejně daleko do míst, která bude jeho whisky spojovat. Na Skotskou vysočinu a do Andalusie, domova sherry. Najdete zde sklepy, hluboké až 150 metrů, které vlastnoručně lámal sám Michel Couvreur. Už v 50. letech je využíval pro zrání vína. V roce 1995 tu
začíná zrát první whisky.
Michel Couvreur umírá v roce 2013 ve věku 85 let. O produkci whisky se nyní stará Jean-Arnaud Frantzen, který ve společnosti pracuje od 1998 a jako jediný zná všechna tajemství výroby. Už když se věnoval vínu, zaměřoval se Michel Couvreur na vliv prostředí a sudu na zrání. Tyto své poznatky pak přenesl i do světa whisky. Věřil, že až 90% charakteru whisky se zformuje během zrání. Rozhodl se proto využívat převážně sudy po sherry a nejlépe ty hodně staré (najdete zde však i sudy po portském či jiných fortifikovaných vínech). A to byla trochu výzva. Získat staré sudy po sherry, ve kterých zrálo opravdu sherry, totiž není vůbec jednoduché, vinařství si své staré sudy střeží a moc snadno se jich nevzdávají.
Společnosti se přesto daří se k takovým sudům dostat. Některé jsou až 100 let staré.